Toskánsko 2015 - část III

Postřehy a zážitky z putování po Toskánsku, tak jak jsem je zažil na své cestě Berlingem v prvních dvou zářiových týdnech. Třeba někomu oživí hezké vzpomínky, třeba se bude někomu něco hodit při plánování své příští dovolené

Samozřejmě, že po celodenním výletu na Monte Argentario to chtělo trochu zvolnit, ale válet se celý den na pláži v „maríně“ se nám zase nechtělo. Zvolili jsme tedy výlet na „jednu z posledních panenských pláží“ v Itálii, jak avizoval článek na iDnesu.

http://cestovani.idnes.cz/jedny-z-poslednich-panenskych-plazi-italie-toskanska-maremma-puc-/kolem-sveta.aspx?c=A100426_111631_igsvet_tom

Přiznám se, že bych si „panenskou“ pláž představoval trochu jinak, ale i tak určitě stála za návštěvu. Bylo to asi 30km a půlhodinka pohodlné jízdy autem. Na příjezdové cestě se vám postaví do cesty závora, protože vjezd je zpoplatněn. Nějaký dobrý muž nás informoval, že se po pobřeží můžeme procházet, odpočívat, ale koupat se není dovoleno.  Bohužel,  moje současná jazyková vybavenost mi neumožnila pochopit pravý důvod tohoto omezení. Na parkovišti bylo poměrně dost aut, nějaká kola a na „panenské pláži“ se povalovalo docela  dost lidí a pár jich bylo i v moři. Vzhledem k tomu, že mimo Němců tam byli i Italové, ani my jsme zákaz nebrali až tak vážně. Trochu zvláštním dojmem na nás působily „přístřešky“ postavené z vyplaveného dříví a klestí, z nichž některé měly blízko k chatkám. Pořád jsem měl v hlavě ty panenské pláže a nějak nám to  neštymovalo dohromady.… ale pláž to byla jinak krásná, což o to. Čistý, jemný  píseček a průzračná voda k pohovění si na hladině přímo vybízela. Tak jsme si řekli, že se tedy koupat nebudem, ale jenom že si tak poležíme na hladině, budeme se kochat okolím a sledovat přitom, jestli se neblíží nějaká pobřežní hlídka, nebo žraloci. Pak jsme si udělali dlouhou procházku, a potvrdili jsme si, že se vzdáleností od parkoviště přibývalo v chatrčích i více nudistů a  4%dvojic, tak jsme moc nezacláněli a vrátili se k parkovišti. Občerstvili se v piknikovém prostoru něčím malým z ledničky a přemýšleli, jestli se vrátit do našeho dočasného domova, nebo popojet ještě kousek po pobřeží do Talamone.

Ještě k těm prostorám, vyhrazeným k ůpiknikování". setkáte se s nimi v Itálii docela často. Poblíž měst, silnic, ale i přímo v lese, nebo v přírodní rezervaci.  K dispozuci jsou i zděné grily na grilování všeho druhu a často i zdroj vody. A i když si v Itálii s úklidem často nedělají nijak těžkou hlavu, nebývá kolem nich zdaleka takový bordel, jako u odpočivadel kolem našich silnic. I když je to místo od místa a setkali jsme se i z extrémem opačným.

Z průvodce jsme věděli, že Talamone je malé, starobylé přístavní městečko na útesech. Protože to byla zase jenom necelá půlhodinka jízdy, rozhodli jsme se, že si tam zajedeme na večeři. Samozřejmě, kde je přístav a útesy, tam je taky zátoka.  A místní se taky musí někde koupat. Takže opět nezůstalo jenom u večeře. Opět  jsme opovrhli lehátky a slunečníky a mezi cácháním jsme si odpočinuli na malé oblázkové plážičce. Vyzkoušeli jsme i brýle a viděli i nějaké ty rybky, ale k mému zděšení jem zahlédl na kamenech také několik mořských ježků. Všechno se to však obešlo bez nějaké úhony, my si prohlédli městečko, poseděli v baru na náměstíčku a se soumrakem se vrátili "na základnu". Šli jsme brzy do postele, protože na druhý den jsme vyráželi na dvoudenní výlet do samého srdce Toskánska.

Ale pro dnešek bych ještě zůstal u moře. Na Toskánském pobřeží je ze všeho nejlepší, že se na  poměrně malých vzdálenostech střídají pláže písečné s oblázkovými a jak jsme poznali, nechybí zátoky se skalisky, kde se vyřádí i šnorchlaři. To ale není náš případ, my se nejraději necháváme mořskou vodou jenom tak houpat a hýčkat i když nějaký ten metr samozřejmě uplaveme taky.

Tak jsme postupně strávili jedno dopoledne přímo v MdG a odpoledne využili kola k návštěvě pláží u nedalekého Castiliogne della Pescaia. S MdG tam vede cyklostezka podél cesty, celá v stínu zelených pinií i když, přiznejme si, poněkud monotonní. Je to cca 8 km jedním směrem, celé po rovině, takže legrace i pro nás. Jsou tu nádherné písčité pláže s nádherným výhledem na městečko na svahu nad mořem na jedné straně a nekonečným pobřežím s bílými plážemi a zelenými piniemi na straně druhé. Prošli jsme přístav, lagunu u ústí místní řeky a už za šera se vrátili zpět.

V Castiliogne della Pescaia jsme se zastavili ještě dvakrát. Jednou na zpáteční cestě z výletu do letoviska Punta Ala, které také doporučoval jeden z průvodců. Asi to vyzní příliš stereotypně, ale pokud byste měli cestu tím směrem, nebudete litovat. Ale to asi v Toskánsku, nikde.

My jsme si ověřili, že peníze za plážový servis se dají investovat opravdu vhodněji. Pokud není v ceně ubytování. Ale i tak bychom ho moc nevyužili. Ty největší skvosty Toskánska jsou totiž kus od moře a rozhodně si je nesmíte nechat  utéct. A k moři vám stačí osuška pár éček na nějaké to občerstvení.

 Castiliogne je příjemné městečko, s atraktivním historickým centrem, které navečer ožívá čilým ruchem. Je plné útulných hospůdek a barů, ale i restaurací, které vás zvou na ochutnávku toskánských specialit a vín. Mnoihem atraktivnější, než naše Marina d. G. My jsme se zastavili v jedné z místních gelaterii. Zmrzlinové salony jsou všude a je těžké si vybrat. „Malá“, tedy piccolo je za 2 – 2,5 e a my si ji dávali pokaždé do kelímku se lžičkou.  Bylo jí vždycky tolik, že jsem opravdu nechápal, jak někdo může sníst bez úhony i čtyři lopatičky a to mám zmrzlinu opravdu rád.  A v Itálii obzvlášt. Velkou výhodou tohoto městečka  je, že není příliš velké a člověk se jeho prohlídkou moc neunaví.

Moře více na severu je neméně atraktivní, různorodé a překrásné, ale o tom až zase příště.