Náš život s coronavirusem

Tož je čas trochu to všechno "odlehčit", pokud se ta situace vůbec odlehčit dá. Ale přežili jsme kdysi mor, války, Hitléra aj komunysty, tak věřím, že přežijeme aj totok.No tak se podívejte, jak žijeme s "koronú" tady na Valašsku.

Doktoři dělají co mohou, média, každé podle svého gusta, také a vláda se také snaží jak umí. No a my se také snažíme, každý podle svého. Někdy mne bavilo a někdy zase rozčilovalo, kolik lidí a jakým způsobem, si rádo kooplo do těch, kteří se snaží ten boj proti tom všeckém nejak řídit, zvlášť když většina z nich nikdy neřídila a neorganizovala víc jak dva lidi a možná ani to. Zvlášť zábavní byli ti uplakaní, vracející se lyžaři nejen z Itálie, majitelé divadel, strážců evropských demokratických hodnot, nebo milovníků kultury a vzdělávání, kterým zavřeli postupně tu to, tu... no, postupně skoro všecko. Často jedni a ti samí napřed tvrdili, že je to zbytečné, protože jde o větší chřipku, aby pak nahlas vykřikovali, že to všecko mělo přijít dřív a opatření jsou nedostatečná, ale našli se i tací kteří tvrdili, že by bylo nejlepší nechat všeckém volný průběh a infekci snáď  rozstřčikovat z letadel, ať máme tu imunytu co nejdřív úplně všeci... No, my, nevzdělanci a důchodci, jsme už po Novém roku zavrhli lyžování v Passo Tonale, kde se nám před dvěma lety v poměru cena výkon docela líbilo, ale postupně jsme oželeli i Sölden, Salcbursko a nakonec i ten Chopok, dávno před tím, než se uvažovalo o uzavírání hranic. Lyže dali na húru, vytáhli kolo a jezdíme jenom tak kolem komína, přes hory doly černý les a zpátky, dom, ke krbu. Protože Když jsme viděli, co se dělo v Číně a viděli a jak to vypadá v Itálii, dali jsme si poslední točené a pro jistotu vzali dom zrovna dvě bedny. No a místo abysme zbytečně stáli fronty v lékárnách a nebo se učili šit na stroji, uvážeme si dvojmo šátek, nebo kus staré košule. A pro jsitotu je asi dobré aj udělat pořádky a nachystat bílú košulu a vyskúšat ten tmavý oblek, co sem si kdysi kúpil synkovi na svaďbu. Ale doufám, že se spíš někde rozstřelím na kole, než nejakú virózú, protože je to furt lepší, než jenom čekat doma, u kysně nebo "notbúku", "až si pro nás přijde".