Babí léto na Valašsku. S babama aj bez bab.

Přenechejte na chvíli starosti s koronou či korunou koňovi a pojďte se se mnou podívat jak umí čarovat podzim, stromy i slunce na Valašsku. Protože takových dní, jaký byl včera, tam letos zase až tak moc nebylo.

No, jabka mám natrhané, otavy posečené, „bojléry“ v mražáku a rytí neuteče. Tož jsem usilovně sledoval na několika servrech počasí, abych v tomto nestálém podzimu uchytl nejaký ten den, kdy konečně vyleze slunce na víc jak dvě hodiny v kuse a člověk nebude muset brat na kolo pláštěnku nejenom pro jistotu. Protože už už to vypadalo, že se to letos, v celém tom zuřícím suchu, proprší až do Dušiček a my se těch tradičních barev na kopcích i v dolinách ani nedočkáme. Protože listí v dešti zešedne, vítr je orve z haluzí a stromy popráší bílý poprašek. Ale Nejvyšší byl opět milostivý a dopustil minulý týden v okolí Bystřičky celý den bez deště a dokonce i slíbil nějaké to sluníčko. A tož jsme s kamošem naložili kola a vyjeli ve středu na dlouho plánovanou trasu po hřebeni nad údolím Bystřice a Rožnovské Bečvy, přes Malou a Velkou Lhotu i s přejezdem na hřbet Vsetínských vrchů od Tanečnice po Ptáčnicu. Tak, abychom se v pohodě vrátili zpět, k autu, které jsme nechali na parkovišti u hospody Na Nové, u hlavní cesty. Ve středu bylo těsně po dešti, mimo zpevněné cesty blato a kaluže, na hřebenech fučelo jak na vyhnálově, slúnko se ukázalo enom sem tam a ani ty výhledy nic moc. Ale bylo to takové chlapské poježdění, chvilkama i tlačenka blatem kolem popadaných stromů ale nakonec jsme těch padesát kiláků zvládli. I když občas to bylo, hlavně od Tanečnice po Ptáčnicu na Vsetínském hřebeni, opravdu tvrdé. Včetně několika pádů, naštěstí nikterak nebezpečných. No a když nám skoro deset kilometrů před koncem, před Ptáčnicú, začala kolabovat batérka, necítili jsme se zrovna nadvakrát. Ale naštěstí z Ptáčnice k přehradě a pak dolů k hospodě to je skoro furt z kopca, tak jsme upalovali co to šlo aj bez baterie, abychom to stihli ještě před tým, než se skovalo slúnko za Kelčák. Podařilo se. Možu řéct, že jsme toho měli fakt dost a v tu chvíli jsem si myslel, že to bude docela dobrý závěr cyklohorské sezóny.

Ale když se v pátek ukázalo, že bude v neděli počasí přímo výběrové, teplo a slunečno a prakticky bez větru, nedalo se nic dělat a vydali jsme se v neděli ráno s mojí paní alespoň na zkrácenou verzi. Z parkoviště pod přehradní hrází jsme vyrazili do Velké Lhoty, kolem tolerančního kostela z konce osmnáctého století, kde už jistě kdysi přemýšlel pan farář Karafiát o svých Broučcích, po krásné cyklostezce až na Hlaváčky a ještě kousek a pak přes Valašskú Bystřicu údolím, kolem řeky, zpátky k přehradě. Vracím se tam docela často a rád. A rád se tam vždycky, alespoň v duchu, potkávám s Vlastou  "za deset deset", i když je třeba jenom kousek po poledni…

https://www.youtube.com/watch?v=4IHy0l47ygM

https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=17.9556406&y=49.4225290&z=14&rc=9p2gGxUGsKiZ05A79pf08htB9pmR8x8xhh9p-O8eq-9pSA8mahbB0mEG9p2d8enh&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&mrp=%7B%22c%22%3A121%7D&xc=%5B%5D