Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Uprchlíci vítejte, my to zvládneme!

Netušil jsem, že bych někdy byl schopen tuto větu vyslovit. Já, typický český xenofob a latentní rasita. Ano, vítám imigranty z Ukrajiny a byl bych rád, aby jich tady zůstalo co nejvíce.

Když pomineme smutné okolnosti, za kterých tu ukrajinští uprchlíci přišli, jejich příchod beru, v naší demografické situaci, jako obrovský přínos. Protože pokud by tady opravdu zůstali, nebyli by to ti, kteří příjdou s tím, že pouze natahují ruku. Nejsou to lidi, kteří si myslí, že tady je ráj na zemi, kde stačí jen to, dostat se do té správné země a tam už se o vás někdo postará. Že budete mít okamžitě nárok na tu samou úroveň domácích obyvatel, ať už se o to nějak přičiníte, nebo ne.

Ukrajince jsem začal poznávat před více než dvaceti lety, prakticky hned, jak tady začali pracovat. V té době měli u nás, prostřednictvím médií, hlavně pověst primitivních mafiánů, kteří se neštítili ničeho a některé firmy měly obavy tady tyto lidi zaměstnávat. My jsme to tehdy "riskli" hned na začátku. A můžu říct, že jsme určitě neprohloupili. Z pracovních vztahů se časem staly vztahy přátelské a zhruba v polovině devadesátých let jsem s přáteli navštívil Ukrajinu poprvé. Dnes se mi už zdá docela srandovní, když si vzpomenu, jak nás z té cesty tehdy přátelé odrazovali a přiznám se, že i my jsme tam odjížděli s poněkud smíšenými pocity. Nicméně jsme vyjeli, vybaveni instrukcemi, jak se chovat na hranicích a komu a kolik musíme strčit do pasu, abychom tam nezůstali viset třeba celý den, podobně jako v noci na kontrolních stanovištích před Užhorodem, které tehdy ještě zajišťovala armáda. I tak to byla cesta opravdu dobrodružná a občas jsme se (asi zbytečně) i trochu vybáli, ale stálo to za to. Nejvíce to tehdy odnesl náš téměř nový Peugeot 405 a naše játra. A to si myslím, že jsme v té době byli v opravdu dobré kondici a měli za sebou, v tomto směru i tvrdý domácí trénink. Byl jsem tam potom, v průběhu deseti let, ještě asi třikrát. Podrobnosti psát nebudu, protože to by bylo možná na román, nebo aspoň na pár scénářů celovečerních filmů, ale řeknu vám, že „Svéráz národního lovu“ se mi proti tomu v některých případech zdál jako slabý odvar. Ale o tom psát nechci. Co mne nejvíc zaujalo, byla jejich srdečnost, pracovitost, umění poradit si ve velmi složitých situacích, skromnost, no a o pohostinnosti ani nemluvím. Překvapily mne, u těch starších lidí, s kterými jsem se setkal, jak rádi vzpomínali na dobu, kdy Zakarpatí patřilo k Československu. Jejich životní podmínky a život na venkově, se podobal našim poválečným, v některých případech možná i předválečným letům. Nicméně nikdy neztráceli optimismus. Nijak si před námi nestěžovali „na vrchnost“, ani na svůj těžký život a řekl bych, že jsem tam viděl víc usměvavých lidí, než u nás. Ale co jsem jim téměř „záviděl“, byly  jejich děti. Prakticky všichni měli alespoň tři a více a nejen ty „malé děti“, ale i dospělí, se chovali ke svým rodičům, ale i ke všem starším lidem, velmi slušně a byla u nich viditelná až jakási, u nás už dávno zapomenutá, úcta ke stáří, úcta ke svým předkům. V době, když u nás převládal názor, že mít víc jak dvě děti ohrožuje životní úroveň rodiny, to nepovažovali jako nějakou „zátěž“. Oni ty děti prostě chtěli, protože „děti, to je štěstí“, jak mi jeden z nich řekl. (No, my, co jsme nějaké ty děti vychovávali, víme, že děti jsou někdy štěstí a někdy taky ne, že ano.) Líbilo se mi, že ctí své tradice, které jsou podobné s našimi. Neviděl jsem u nich žádné „velkopanské manýry“ a to ani u těch lidí, kteří už v té době byli docela zámožní. Samozřejmě, nechtěl bych, aby to vypadalo, že tam bylo vše natřeno na růžovo a že jsem se tam hned chtěl přestěhovat. Samozřejmě, jako všude jsou lidi takoví a makoví. Ale z jejich příchodu, ani z pobytu, strach nemám. To určitě nejsou lidi, kteří by si tady jenom přišli pro sociální dávky a nějaké teplé místečko.

Když jsem jsem kdysi seděl s mým kamarádem, který byl o mnoho mladší a mohl být i mým synem, na poloninách u ohně, zeptal jsem se ho, Vasile, co je to pro tebe vlastně „štěstí“? Ani se moc nezamyslel a odpověděl: „Júra, štěstí, to je dobré jídlo v teplém domě“. Přeju všem Ukrajincům, ať už jsou kdekoli, hodně štěstí!

Autor: Jiří Jurčák | čtvrtek 10.3.2022 9:53 | karma článku: 27,80 | přečteno: 991x
  • Další články autora

Jiří Jurčák

Výbuch demokratické sopky a výron té správné demokratické demokracie

To, že je Babiš nebezpečím nejen pro demokracii, ale i pro stát, je jasné nejen Bc Lipavskému, ale i každému správnému strážci demokracie v této zemi. Demokracie je totiž pouze tehdy, pokud si voliči zvolí ty správné demokraty!

13.3.2024 v 12:21 | Karma: 40,51 | Přečteno: 1210x | Diskuse| Společnost

Jiří Jurčák

Jak nás prezident-generál Petr Pavel nezatahuje do války

Tak jsme se včera od našeho nadstranického pana prezidenta dověděli, že nás opravdu nezatáhne do války. Babiš se musí za svou billboardovou, lživou kampaň, opravdu stydět! Falešní chcimíři puknou vzteky!

6.3.2024 v 8:24 | Karma: 39,74 | Přečteno: 1651x | Diskuse| Společnost

Jiří Jurčák

Jak prof Nutela a ministr na poli Páně odhalili Putinovu pátou kolonu

Vydírání vidláků v Praze už komentoval kdekdo. Proč se zdržovat zjišťováním, o co těm sedlákům vlastně šlo! Proč ztrácet čas s proruskými agenty na traktorech z půjčovny, kteří nebyli nikdy na poli! Farář a politolog to ví nejlíp!

1.3.2024 v 9:15 | Karma: 37,86 | Přečteno: 1026x | Diskuse| Společnost

Jiří Jurčák

Putinovi pohrobci z Frankfurtu přichýlili Hudáčka!

Gospodin Gašek slavně zvítězil a Hrdina je opět o něco větším hrdinou. Jarda J. sáhl do pokladny a Hudáček má z ostudy kabát! Pravda a Láska opět slavně zvítězily! Hurá nazdar, hned se cítím svobodněji a bezpečněji!

8.1.2024 v 23:44 | Karma: 37,89 | Přečteno: 1175x | Diskuse| Společnost

Jiří Jurčák

Profesor Nutella dává zapravdu dezolátům

Kdoví, jak po přečtení těchto zavádějících informací bude kulit oči náš ministr pro potírání nesprávných názorů a poplašných zpráv, Víťa von Osterreich. Mne napadlo jediné: Milouš Jakeš se chechtá z komunistického záhrobí.

7.11.2023 v 14:22 | Karma: 42,49 | Přečteno: 2231x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury

25. dubna 2024

Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...

Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha

24. dubna 2024  22:47

Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...

  • Počet článků 118
  • Celková karma 39,37
  • Průměrná čtenost 2050x
Píšu co si myslím a myslím si co chcu.

Seznam rubrik