Podzimní Hostýnky

18. 10. 2018 14:39:01
Hostýnské vrchy nejsou rozlehlé, ani nijak vysoké, ale jejich rozmanitost a malebnost mne drží už mnoho let. Jejich hřebenovka není dlouhá, ale je půvabná a s mnoha dalekými a pestrými výhledy. A jsou prakticky za humny.

Nejkrásnější jsou asi na podzim, kdy se smíšené lesy svlékají ze svých šatů a čekají, až je paní zima zanedlouho oblékne do bílého pyžama a budou si moct zdřímnout. I když moc klidu si neužijí ani v zimě. Běžkaři se prohánějí od Hostýna až po Lazy a o víkendu je tam rušno jak na poště před důchodem.

Proto si vždycky udělám čas někdy ve všední den, přenechám práci a starosti jiným a vezmu kolo, kamarády(ky), fenupsa nebo všechny dohromady a vydám se na hřeben. Já začínám skoro vždycky na Trojáku. Je tam parkoviště, hospoda (s dobrou dršťkovkou) a tak si člověk může dát jedno bez toho, že by pak měl strach o řidičák. no a pak se rozhoduju, kterým směrem se vydat.

Mně se pro kolo jeví jako lepší směr na Marušku. Protože výjezdy na kopce dává člověk po asfaltce a "frýrajd" si pak z kopce lépe vychutná. Naše oblíbená trasa je tedy Troják - Maruška - Bludný - Čečetkov - Pod Bílovou - po svážnici kolem Jedovského potoka až ke kostelu do Rajnochovic (několik občerstvovacích stanic) a pak přes ves k ranči s Haflingama a kolem Teodorova pramene s malou přehrádkou, po asfaltce, na Tesák. Tam je další občerstvovací stanice. No a potom zase do terénu a nádhernými partiemi ke Třem Kamenům. Když bylo dost sil, stojí za to odskočit si na Hostýn, podívat se do baziliky, na rozhlednu, do hospody, nebo tam i tam a vrátit se zpět ke "Kameňom". Potom už vás čeká jenom "lízání smetany" směrem na Troják. Celé to má (bez odbočky na Hostýn) 29 a půl kilometru a zvládnete to v poho za půlden i se zastávkami. I slabší kusy. Vzhledem ke kamenům na polních cestách doporučuji jen horská kola, jinak se samozřejmě dají ty kamenité úseky protlačit pěšky.

My jeli tentokrát se synkem a s Nerou. Byl to asi jeden z těch letošních posledních krásných, slunečných dnů, které jsme my chlapi věnovali babám a nazvali je podle nich. Rozhledna na Marušce byla opuštěná a my se tak mohli v klidu podívat na Radhošť, Vartovňu, Kelčský Javorník i na Maják ve Zlíně. A také, samozřejmě, na celou naši trasu.

Bludný je se svým osamělým stromem stvořen k zastavení, fotografování a krátkém odpočinku. Sjíždět ho na běžkách šusem je docela adrenalin a podobné je to z opačného směru při výjezdu na kole, ale i na běžkách.

Spoustu krásných míst ale potkáte i po cestě směrem na Lazy a Bílovou.

Rajnochovský kostel mne vždycky uchvátil svou monumentálností. A stejně tak zapůsobil i na synka, který ho viděl poprvé. Své uznání vyjádřil slovy, že v takové pr... ééé, dědince, jak jsou Rajnochovice, by něco takového určitě nečekal.

Haflinci jsou menší koníci, prý úžasně vytrvalí a skromní i když trochu svéhlaví. Na mne působili klidně a vytrvale se cpali senem.

Občerstvení u Teodorova pramene neodolala ani Nera. Marně si furt lámu hlavu, kde se tam, na tom kopci, bere tolik vody. Tom říkal něco o velikém naftovém čerpadle, ale to by, sakra, moselo byt negde slyšet.

Listí na hladině vypadalo nádherně a tak se v něm Nera běžela hned proběhnout. Nějak si neuvědomila, že po vodě uměl chodit jenom jeden člověk a tak si musela zaplavat.

Na Hostýn jsme tentokrát neměli. tak jsme se na něj aspoň podívali z dálky.

Při sjezdu k Trojáku nás zastihlo nádherné, pozdní, podzimní slunce se svými oranžovými odlesky a dlouhými stíny.

Co na závěr. No, že kůrovec je sviňa a je ho všude plno. Tam, kde nejsou paseky a průseky, je pod smrky většinou vrstva jehličí, jako nějaký koberec. Nu což, nevím a nepřísluší mi soudit, kde je vina a příčina. Ale stromy se vysadí a zanedlouho budou stejně vysoké, jako byly ty před tím. Za Marie Terezie bylo lesů ještě míň. Tak si, nějakou dobu, užijeme zase víc výhledů. :-)

Autor: Jiří Jurčák | čtvrtek 18.10.2018 14:39 | karma článku: 22.80 | přečteno: 481x

Další články blogera

Jiří Jurčák

Dovolená s... aneb "zvířátko na konec"

Přiznám se, že jsem byl koncem roku už tak otrávený z těch (nejen) mediálních negací, které se na nás valily téměř ze všech stran, že jsem se uchyloval čím dál častěji na zdejší fotoblogy a cestopisy.

3.1.2019 v 12:26 | Karma článku: 15.70 | Přečteno: 418 | Diskuse

Jiří Jurčák

"Češi jsou banda zbabělců a slouhů..."

Zastavte, prosím, to předčasné kamenování. Takto totiž hodnotí své spoluobčany nejen spousta diskutérů v internetových diskuzích. Ale velmi často, někdy více, někdy méně skrytě, to slyšíme i od některých našich elit.

22.8.2018 v 18:18 | Karma článku: 34.14 | Přečteno: 1011 | Diskuse

Jiří Jurčák

Co Čech - to muzikant, co Rus - to okupant!

To bylo jedno z hesel, které kluci psali štětkami latexem na cesty, po kterých jezdily kolony sovětských tanků. Nikdo samozřejmě nepochyboval o tom, který národ stál v čele CCCP, ať už byl vůdcem Gruzínec, Rus, nebo Ukrajinec.

21.8.2018 v 13:46 | Karma článku: 19.34 | Přečteno: 480 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Rudý měsíc, rudo v očích (fotoblog)

Rudo v očích naštěstí nemám a nikdy jsem neměl. Proto jsem mohl fotit dokonce i v noci. Ale načervenalé odstíny se při zatmění Měsíce chvilkami objevily.

21.1.2019 v 23:09 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 133 | Diskuse

Jaromír Šiša

Albánie, Krujë, město pod horami s báječnými panoramaty.

Zde se narodil albánský národní hrdina Skanderberg. Hlavní turistickou atrakcí je hrad, hrdinovo muzeum a orientální trh. Přidal bych ještě famózní pohledy z pečlivě vybraných míst.

21.1.2019 v 8:37 | Karma článku: 32.14 | Přečteno: 711 | Diskuse

Veronika Foglová

Věnováno těm, jimž chybí sluníčko tak jako mně (2)

Ve druhé části se přesuneme z míst mezi Bukovou horou a Čenkovicemi do aleje mezi Čenkovicemi a silnicí I/11.

20.1.2019 v 20:15 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 205 | Diskuse

Pavel Vrba

Alespoň na malou chvíli

vtisknul jsem své kroky do reliéfu kraje. Alespoň na malinkou chvíli, s životem závislým na královské vůli počasí. Kráčel jsem krajinou, tak krásně vyzdobenou drahokamy z křupavých vloček sněhu.

20.1.2019 v 15:00 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 226 | Diskuse

Marek Trizuljak

Kolik andělů se vejde na špičku jehly?

Fotografická bilance roku 2018 (druhá část - výběr za období od května do srpna 2018). Pohledy z vikýře, bloudění krajinou, ranní "vokna".

20.1.2019 v 9:57 | Karma článku: 21.32 | Přečteno: 366 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1335

Skorodůchodce, který se tomu brání ze všech sil, ale který zároveň dávno přišel na to, že nejlepší období v životě je to, které zrovna prožívá.

Každý z nás může být "tím, kdo sází stromy".

Nekladu si žádné cíle. Chci dojít co nejdál.

Najdete na iDNES.cz