Kterak uprchlíci (málem) zlikvidovali "Toskánsko"

Neděste se. Není to zdaleka tak strašné, přestože v okolí těch nejprovařenějších turistických míst, ať už ve vnitrozemí, či na plážích, se jim nevyhnete i když byste chtěli. O afrických "nájezdnících" to ale dnes nebude.

Ale i když jsem, při svém věku i zkušenostech, docela otrlý, to co předvádí současné vedení té naší „únyje“, nejen v souvislosti s nájezdem arabskoafrické populace, mne občas vytáčí do běla a nějak jsem se z toho musel „vypsat“. Takže Toskánsko zůstávalo stranou, více a více vzdáleno a nějak nebyla ta správná nálada ten „seriál vzpomínek“ dokončit. Ovšem jak se blíží naše další očekávané putování po milované Itálii, tentokrát do Ligurie, snažím se vytěsnit ty různé Merkely, Junkery, brexyty či kvóty raději někam stranou a myslet na věci příjemnější a neničící člověka sotva pustí rádio či televizi.

Tak jsem si řekl, že by bylo dobré si trochu udělat ve svých věcech pořádek a nenechávat věci nedokončeny. Je to již skoro rok a detaily jsou zasunuty někde hluboko v podvědomí, tak již jenom nějaký stručný závěr. Pobřeží kolem Marina di Cecina, až k Livornu, je stejně krásné, pestré a různorodé jako po celém Toskánsku. Vybere si ten, kdo miluje jemňoučký písek (bílé pláže kolem Vady), pobřeží s oblázky a štěrkem, ale i opuštěné zátoky sevřené mezi skalnatými břehy. My jsme udělali dobré zkušenosti s tím, že jsme sledovali odstavné plochy kolem pobřežní silnice a kde bylo pár aut, zaparkovali a hledali chodník k pobřeží. Většinou jsme se nezklamali a našli místa, kde bylo pár místních znalců a úžasné koupání. Byl jsem u moře mnohokrát, ale tolik času ve vodě, kde jsem se většinou nechal jenom tak houpat hladinou s vlnkami, jsem ještě nestrávil. Kolem většinou nádherné pobřeží s piniovými háji, sem tam nějaké to castello nebo jenom strážní věž, cikády, v dálce hlas muezína… no, ten naštěstí ještě ne, ale za takových pět, deset let…

Samozřejmě jsme nemohli nenavštívit Pisu a Florencii a k tomu jsme ještě přibrali Luccu. O prvních dvou městech bylo napsáno a nafilmováno tolik, že poznatky nějakého Valacha ze Zlína by bylo jistě jenom mlácením plné slámy. Snad jen, že kolem náměstí v Pise a pak v celém historickém centru  Florencie. je nejvíce „černo“ ze všech míst, které jsme na této cestě navštívili. Někdy byli při svých obchodních aktivitách trochu více vlezlí a bylo opravdu složité se jich střepat, ale pořád se to ještě dalo vydržet. Protože to co bylo k  vidění kolem opravdu stojí za to.

Lucca je z těchto měst asi nejméně známá. Je to město – pevnost, na rovině, obehnané opravdu mohutnými cihlovými hradbami. Tyto dnes slouží místním i turistům k procházkám, sportování a jsou to asi jediné hradby v Evropě, po kterých lze město pohodlně objet na kole. Ale klidně by se na ně vlezl i vyhlídkový autobus. K tomu ale zatím, pokud vím,  naštěstí nedošlo. Pro nás je možná také zajímavé, že kdysi patřilo a nějaký čas v něm za svého mládí i pobýval, náš oslavovaný „otec Karel“. Město samotné je, jako většina jiných historických italských měst, „přeplácané“ nádhernými stavbami, kostely, paláci, mezi kterými bloudíte křivolakými uličkami a nevíte, kam se dřív podívat. Nechápu, jak jsme si mohli dříve vystačit s „obyčejným“ foťákem na kinofilm s nějakými dvaatřiceti políčky.

No a pak už nás čekal noční přesun domů. Jezdím v noci rád. Pokud neprší. Provoz není tak hustý a na dálnici to člověka ani moc neoslňuje. Když už se jede domů, ty koně v autě to snad cítí  a cesta ubíhá tak nějak sama, rychleji a člověk není ani tak unavený, jako když do oken pálí slunce.

Co na závěr? Asi nic. Všechno už bylo řečeno. Itálie je zem, kterou asi nelze celou projet ani za celý život. Vždycky nás něčím novým překvapí i na místech, kde jsme byli již několikrát. Zmrzlina je úžasná a oleandry kolem cest i dálničních svodidel, s občasnými osamělými piniemi, vás přenesou v myšlenkách do dob dávných a můžete si představovat, že jdete po Via Apia s pinklem, nebo se vezete nějakou koleskou, jak v nějakém dobrém historickém filmu. Ovšem nesměli byste se narodit otrokem, nebo nějakým nevolníkem, abyste nemuseli za tou koleskou v tom horku běžet a občas vás při tom někdo nepřetáhl bičem. Každá doba holt má svoje kouzlo...

Jak je vidět, cesta proběhla dobře, auto vydrželo a zanedlouho je budeme chystat na další dlouhou cestu. Jak jsem již říkal v úvodu, letos mimořádně, znovu do Itálie.