Spasitel Mádl: "Zachraň bábu, zachraň dědka"!

Tož další z duševních gigantů, který se jistě považuje za pachatele dobra a myslí to s námi všemi dobře. Tedy, ne že by podobné webovky a jejich deklarovaný smysl musel být na škodu. Ovšem jistou vadu na kráse vidím hned v názvu.

Mnozí máme v paměti, podobně bohulibou kampaň, kdy nás tento duševní gigant zachraňoval před „oranžovou tsunami“ s podobným názvem, jen s tím rozdílem, že nabádala ty „inteligentnější a osvícenější“ z nás, aby volily „demokratickou pravici“. Ale k tomu se nebudu vracet i když jsem přesvědčen, že mimo „popularity“ mezi svými, podobně uvažujícími příznivci, nepřinesla skutečné „pravici“, vůbec nic. Spíše tedy naopak. Protože „pravice“ pro mne vždy znamenala i dodržování určitých konzervativních a tradičních hodnot. No a jednou z nich je třeba i úcta ke stáří. Tedy, ne že bych si v životě neprožil období, kdy jsem nejen „nevěřil nikomu, komu bylo nad třicet“, ale i tak byla úcta ke starším lidem jednou ze zásad, kterou mně, ale dá se říct, že i celé mé generaci, vštěpovali nejen rodiče, ale byla v té době ve společnosti i určitou samozřejmostí. To neznamená, že jsme se vším, co nám říkali, nebo co dělali všichni ti „staříci a stařenky“, vždy souhlasili, ale nikdy bychom je určitě neoslovili „babko a dědku“ ať už bychom jim chtěli něco sdělit a už vůbec ne, když bychom jim šli nabídnout nějakou „nezištnou“ pomoc. No a také bychom si, zvláště v této situaci, nevzali do pusy koblihu místo roušky a vyfotili se s ní na "fejsbúk". Ale možná je to tak i lepší. Pan Mádl, za všemi těmi svými kecy, jak si máme pomáhat a jak to myslí, s těmi „babkami a dědky“, dobře alespoň ukázal, jak všechny ty „babky a dědky“vlastně vidí a o co mu jde.

Tedy, nevím, jestli se mám cítit také uražený, protože ta hranice „babkodědků“ asi není úplně  jasná ani altruistovi Mádlovi. A když do obchodu, nejen podle občanky, musím teď až od devíti, ale je fakt, že koblihy jsem před chvilkou posnídal. A představte si, že dokonce z Penamu, „od Babiša“. Jednak v Jednotě jiné nemají a druhak mi fakt chutnají. A také se, chvála Nejvyššímu, mohu o sebe postarat sám.

Ale jinak, i kdybych byl na vozíku a nemohoucí, i kdyby se o mne z nějakého důvodu nemohli postarat moji blízcí – pomoc od někoho, jako je Mádl, bych si určitě nevzal.

Dovolím si při této příležitosti něco podotknout i k tomu třetímu programu na ČT. Myslím, že je naprosto zbytečný a nepřinese nic navíc, z toho, co už teď v mediálním prostoru je. Informací je všude, včetně stávajících programů ČT, dost a dost. Zábavu této „cílové skupině“ dodává velký počet programů jak ČT, tak i komerčních televizí. Takže co? Napadá mi třeba pomsta Barandovu a Soukupovi. Tedy, ne že by mi nějak chybělo jak jedno, tak druhé, ale proč to mám Dvořákovi platit zrovna já, z mých koncesionářských poplatků? Naprosto zbytečný program jistě nebude zadarmo. Podobně jako nejsou zadarmo ani všechny ty často nesmyslné programy Českého rozhlasu, které poslouchá mizivé procento posluchačů a kterých je i tak plný internet. Já bych namísto těchto nesmyslů přivítal, kdyby se ty peníze investovaly do „kvality“ nebo do podpory české původní tvorby. Anebo jako podpora těm, kdo ji skutečně potřebují. Třeba i těm opravdu potřebným hercům, kteří přišli o práci.